lezení / alpinismus
Anča Šebestíková
Pocházím z Českých Budějovic a nyní studuji v Praze. Jsem všestranná lezkyně. Začínala jsem na umělé stěně, kde jsem i závodila a postupně jsem se dostala ke skalnímu lezení. Jelikož jsem se učila lézt na skalách na jihu Čech, od začátku jsem měla blízko i k tradičnímu lezení.
Na co jsem pyšná?
Jsem nejlepší česká spárařka a jedna z velmi malého zlomku žen, které mají zájem aktivně lézt v horách.
Jsem pravděpodobně první Češka, která kdy přelezla cestu obtížnosti 8a po vlastním jištění, za níž jsem dostala i čestné uznání od ČHS.
Jsem součástí alpinistického reprezentačního družstva a od letošního jara jsem i součástí Sokolíků (tým mladých alpinistů ČHS).
(foto_ Ondra Mrklovský )
Většinu z uvedených cest na písku jsem vylezla jako první žena nebo alespoň jedna z prvních. Ráda lezu s holkama, přijde mi skvělé, když se můžou dvě holky podívat do cest, u kterých se to nepředpokládá. Byl se mnou natočen příběh jedné cesty z Adršpachu.
Do budoucna by mě lákalo se pokusit o přelezy cest, jako je například Divine Providence (7b+, Mont Blanc). Je to komplexní horské dobrodružství, kromě těžkého lezení v žule je potřeba mít značné zkušenosti i s alpinismem a umět se rychle hýbat v lehkém terénu. Ráda bych se vydala pro přelezy i mimo hranice Evropy a to především do Yosemite, Utahu, Patagonie či Pakistánu.
- Co máš radši – bouldering, nebo lano? Skály nebo stěnu?
Nejvíc mě baví lezení venku na skalách, určitě na laně.
- Jak si se dostala k lezení a od kolika let lezeš?
Lézt jsem začala ve čtrnácti letech, kdy mě maminka přihlásila na kroužek na stěnu Lanovka v Českých Budějicích. Stalo se, že mě to úplně pohltilo.
(foto_ Standa Mitáč)
- Co považuješ za svoji největší přednost a slabinu?
Myslím, že mi jdou spáry, ty jsem si hodně oblíbila, jsem taky spíš vytrvalostní typ lezce. Naopak neumím zabrat, jakmile přijde těžší krok, boulder, prostě padám. Taky nemám příliš dobrou celkovou fyzičku, jsem líná chodit běhat.
- Jak zvládáš stres?
Špatně. Záleží, o jaký typ stresu se jedná, při lezení se s ním zvládám ale vyrovnat o hodně lépe.
- Co je podle tebe nejpodstatnější dovedností lezce – je to síla, technika, nebo schopnost zachovat klid?
Stoprocentně hlava, celková psychická stránka. Hned v závěsu je ale technika.
- Snažíš se cestám, které ti nesednou, spíš vyhýbat, nebo je naopak vyhledáváš?
Spíš se jim vyhýbám, ale někdy dostanu i chuť se opřít i do něčeho, co mi nejde.
- Máš svého oblíbeného spolulezce, jističe?
Ano, pro různé oblasti mám různé nejoblíbenější spolulezce. Jmenovat nebudu.
- Jaké svojí cesty si nejvíc vážíš? A která ti udělala největší radost?
Nejvíc si vážím asi přelezu Turkey crack v Cadarese, to byla jediná cesta, kvůli které jsem se takhle daleko vracela. Největší radost mám ale každopádně z cest v Adršpachu, konkrétně asi z Olověného hřebíku, což je těžká širočina, kterou se mi ale podařilo přelézt hned z první.
- Která skalní oblast tě uchvátila?
Všechno. Asi hlavně Ádr, však kvůli němu jsem začala lézt i spáry.
(foto_ Standa Mitáč)
- Nějaký poučný nebo zábavný zážitek z lezení?
Všechny mé začátky (na písku, na vícedélkách, v zimě…) jsou jeden velký zábavný, poučný zážitek. O tom zas jindy.
- Co podle tebe v současnosti postrádá lezecká komunita nejvíc ze všeho? Co a jak by se podle tebe dalo zlepšit?
Nejhorší mi přijde, jak při rozmachu umělých stěn přibylo plno “lezců”, kteří ale při návštěvě venkovních oblastí už zapomněli, že opustili fitko. Co ta příroda? Přijde mi, že se trochu vytrácí úcta k tradici. Nemám vůbec problém s mágem v těžších či nových cestách, ale někam se prostě tahat nemusí, třeba do starých spárových klasik, však k čemu tam pomůže?
- Jak vidíš budoucnost lezení?
- Co říkáš na spojení lezení a olympiády?
Asi nemám jasný názor, lezu hlavně venku. Obávám se ale zvýšení popularity lezení mezi veřejností, návalu jak na stěnách, tak možná i časem venku.
- Co bys doporučila lezcům, kteří mají strach z pádu?
Zkoušet a zkoušet, taky jsem se dřív bála i dynamicky odsednout. Nyní se bojím padat mnohem víc než kdy předtím, zvykla jsem si, že ve velké části věcí, co lezu, se nepadá. Vždycky, když chci zkusit něco těžkého, musím se zase rozpadat.
- Dodržuješ tréninkový plán? Jak vypadá?
Netrénuji, jen lezu, většinou venku, když se dá. Chtěla bych možná ale v budoucnu začít.
(foto_ Petr Fanta)
- Co je tvojí největší motivací?
Krásný dlouhý linky, nejčastěji spárový, v nádherných skalních stěnách.
- Jaké používáš vybavení?
To, co aktuálně mám.
- Jaké jsou tvé plány a cíle pro nadcházející sezónu?
Naučit se bezpečnému a rychlému pohybu v horách. V lehkém i těžším terénu, v zimě i v létě. Ráda bych i trochu posílila své slabiny, hlavně tu výbušnou sílu a taky bych se ráda zlepšila prstových spárách.
- Kde bys chtěla být za 10 let, jak bys chtěla žít?
Plánů už bylo nespočet a stále se mění. Mám pár snů. Hlavně se posunout v lezení, dostat se na místa, kde jsem nebyla a kde vím, že se mi bude líbit, hlavně do velkých žulových a pískovcových stěn. Ideálně bych chtěla bydlet poblíž českých písků nebo se přestěhovat do Alp. A samozřejmě najít si práci, která půjde s tím vším skloubit.
- Jak nejradši odpočíváš? Co je tvůj největší relax?
Ležet v údolí, čachtat se ve vodě, hrát si na kytaru, baštit čerstvou bagetu s nutellou nebo kozím sýrem, popíjet pivo a vůbec nic neřešit. To je varianta restday, jinak můj celkový největší relax je lezení, jakéhokoli druhu.
- Něco dalšího zajímavého, co by si chtěla sdělit?
Jednorožci jsou nejlepší!
(foto_ Ondra Mrklovský)
(foto_ Standa Mitáč )
(úvodní foto_ Šimon Janošec)
Pár tipů od naší ambasadorky Anči Šebestíkové:
"Začátkem března jsem se vrátila z Erasmu v Innsbrucku. Vím, že je to město, které bych člověku, který má rád hory, jedině doporučila! Nezáleží už na tom, co vás na těch horách přitahuje nejvíc. Tady se dá vše."
Další z tipů, kam vyrazit za lezením, od naší ambasadorky Anči Šebestíkové: Výlet, jak už je zvykem, začíná v Ádru. "Nepojedeme ještě do hor? Že bychom dali to Chamonix?", ptám se takhle kamaráda.
Pár dní rozhodování, trocha pracovních povinností a už sedíme v autě a ujíždíme na západ. "No a co vlastně polezeme?"
@anca.sebestikova