Dva moravští alkáči na cestě za věčnou slávou. Tak to byl první popis, který mě napadl při zakládání našeho instáče a facebooku. A asi to platí dodnes. Jsme dva kluci z Jeseníků, kteří se neberou moc vážně a neskrývají svou lásku k pivu. Taky jakého většího orgasmu můžeš dosáhnout, než když po celém dni v horách dorazíš na vytyčené místo, sedneš na prdel a dáš si pořádně vychlazený škopek. 

---

A co jsme spolu zatím prožili? 156 dní a 4 300 kilometrů z mexických hranic do Kanady po legendární Pacific Crest Trail v roce 2019. Nebo slovenskou Cestu hrdinů se 750 km v roce 2020. A v roce 2021 švédskou Královskou cestu aneb Kungsleden se 440 km. A právě teď máme před sebou další výzvu a to Jordan Trail.

---

• Kde jste se poznali?

Poznali jsme se v roce 2014 v rámci Jesenické stovky, kdy se mi Kuba ozval, jestli mu nepočkám s platbou startovného, že čeká na výplatu. Tehdy bylo startovné za dvě kila.

• Proč nesedíte doma a máte potřebu vyrážet na dálkové túry?

Kuba: Na túry chodím od dětství, ale po PCT se z toho stala vyloženě droga a teď musím aspoň jednou ročně vyrazit na pořádný trek.

Martin: Protože nechci sedět doma a v práci, když můžu být venku.

• Kde se vidíte za 10 let?

Kuba: Já nevím, kde se vidím za rok, natož za 10 let. Jedno vím ale jistě, bude to určitě někde na horách, pravděpodobně u nás doma v Jeseníkách a snad tou dobou budu mít na kontě už několik desítek dálkových treků.

Martin: Doufám, že tou dobou budu ještě na živu a mít na kontě pár desítek milionů.

• Zážitek nebo zkušenost, na který neradi vzpomínáte anebo vám přinesl cenné poučení?

Kuba: Těch je asi víc. Neopít se v poušti a pak nemít vodu na další den, sušák po ránu je fakt hroznej. Mít dostatek jídla na danou vzdálenost. Nikdy nenosit pláštěnku na batohu. Zkontrolovat si, zda jsem nikde nic nenechal, třeba jako na Kungslednu, kde jsem zapomněl na chatě jídlo, ale kvůli přejezdu lodí a autobusem se už ten den nešlo vrátit.

Martin: Nejhorší zážitek jsem si odbyl na PCT s chřestýšem, když jsem před ním spadl na záda a nemohl se zvednout. To už mi hlavou proběhlo, že jsem fakt v prdeli. Naštěstí nakonec vše dobře dopadlo. Jako cenné poučení za roky cestování bych bral to, že se mi jen potvrdilo, že je vše v hlavě a psychika je mnohem víc než fyzička. A taky že se nemáš hroutit s prázdným žaludkem, odpočinek a dobrá strava je základ úspěchu a super nálady.

• Poslední dobou berete s sebou na trek i holky, co vy na to? Jaké jsou výhody/nevýhody? Nemyslím konkrétně holek ?

Občas je fajn vyrazit ve větší partě, ale víkend stačí. Výhody nejsou žádné, jen často kecají, ať už si další pivko nedáváme a vyrazíme (neplatí pro Romču) :D

• Kdybyste mohli něco prožít znovu v rámci cestování nebo jinde, co by to bylo?

Kuba: Všechno, co jsme prožili a zažili, bylo super a není důvod to prožívat znovu, spíše se soustředit na další dobrodružství. Možná bych si chtěl znovu projít Sierra Nevadu v USA. Na PCT jsme ji měli pod sněhem, tak bych se tam rád podíval i bez sněhu a prošel si třeba John Muir Trail.

Martin: Jak říká Kuba, zážitky jsou super, ale je to minulost, na kterou se hezky vzpomíná. Budoucnost přináší momenty nepoznané a to láká víc.

• Kolik jste nejvíce ušli za den?

V rámci dlouhých treků kolem 60 km, na ultramaratonech přes 100 km.

• Jaké používáte vybavení na svých cestách? A které je top?

Kuba: Používáme hlavně ultralehké vybavení, které znatelně ublíží vaší peněžence.

Martin: Pokud bych vzal konkrétní kousky, tak miluju trekové hole a kšiltovku. Na víkendovky hole většinou netahám, ale na dlouhých trailech si to bez nich nedovedu představit. Odlehčí kolenům, zrychlí tempo, slouží jako tyčky pro stan, odháníš tím nejen zvířata, ale i fanynky. Kšiltovku pak ani ne tak kvůli slunci, jako v dešti. Každý brejloun určitě pochopí.

• Na co se vás ještě nikdo nezeptal, ale vy chcete, aby ta otázka přišla?

Chtěli byste od nás peníze na cestování?

• Která část vás baví více, plánování nebo příprava? 

Kuba: Každé má své. Já většinou moc neplánuji, to dělá spíš Martin. Řeším hlavně situace na místě, protože jeho angličtina je lehce omezená. Ale obecně bych řekl, že mám radši přípravu a nejvíc balení. 

Martin: Dřív mě bavilo hodně plánovat a asi jsem v naší dvojici ten hlavní element v tomhle ohledu. Nicméně plánování s přípravou jdou ruku v ruce a poslední dobou kašlu na oboje a vždycky to nějak dopadne.

• Čím by si měl začátečník na treku projít, aby okusil krásy dálkových treků naplno?

Hlavně by měl vyrazit a vypnout od běžného života, to asi stačí.

• Co byste doporučili začínajícím dálkařům, anebo čeho se mají vyvarovat?

Měl by vyrazit na nějakou víkendovku, kde si otestuje, co mu sedí a co ne. Nejde jít podle univerzálního návodu, který někdo napsal na internet. To funguje tomu danému člověku, ale nemusí to vyhovovat mně. Taky bychom doporučili si zkusit dálkový pochod nebo ultramaraton (www.dalkovepochody.cz). Na tom stavíme asi nejvíc. Člověk ví, že když je mrtvej po dvaceti kilometrech, tak stejně těch dalších dvacet nějak udělá, protože dal v minulosti mnohem větší porci.

• Co je vaší největší motivací? 

Kuba: Objevovat nová místa, užít si klid v přírodě, zažít adrenalin a potkat nové lidi.

Martin: Nechodit do práce a nic neřešit. A taky se na to dobře balej holky.

• Jak nejradši odpočíváte? Co je váš největší relax? 

Kuba: Nejradši odpočívám na horách, krátký výlet v okolí domova nebo na kole. V zimě pak na lyžích. Při špatném počasí a totální únavě Netflix a chill.

Martin: Po práci se nejraději vychilluju s pivkem a chipsama u Netflixu, ale víkend takhle prozevlit nemůžu, to jsem pak v pondělí na přesdržku (potvrdí šéfová Míša). Takže ideálně něco pohodového na horách, kdy člověk neřeší kilometry, posedí klidně nějakou tu hodinku na pivku v dobré společnosti s krásným výhledem na přírodu.

• Máte svůj „srdeční“ trek?

Kuba: Můj srdeční trek je a navždy bude PCT. Tam to totiž všechno začalo.

Martin: Mě dostal podzim ve Skandinávii, takže Kungsleden.

• Kdo z vás vymyslel Dvanatahu? Jak to vzniklo?

Martin: Vymyslel jsem to já cestou ve vlaku. Původní verze byla s „Kubou na trailu“, kde bych postoval příspěvky z mého pohledu, ale nechtěl jsem nechat všechnu slávu pro něj. Druhá verze tedy byla NATAHU. Chodíme rádi po hospodách, hlavně na horách, tak to bylo tematické. Jenže když to člověk napíše nebo řekne nahlas, vyzní to skoro až Japonsky a nebyl jsem si jistý, jestli se lidi nebudou ptát „jakože dva na tahu, jo?“. No a tím vzniklo to, že jsme před to prdli ještě „dva“ – DVANATAHU.

---

Pacific Crest Trail

No a protože jsme milovníci Pale Ale, kterými je USA proslulá, vydali jsme se v roce 2019 na cestu po tamních pivovarech. Někteří tento trek označují jako Pacific Crest Trail, my jako naši (prozatímní) životní cestu.

4300 kilometrů jsme proběhli za 156 dní a dovolíme si tvrdit, že dost možná stejný počet piv jsme i cestou vypili. V prvním pivovaru jsme nechali sto doláčů jen to hvízdlo, v poušti následně odháněli chřestýše trekovou holí a ráno málem chcípli na dehydrataci ze sušáka, protože po pár promilích v krvi ti přece na 30 kilometrů ve 35 stupních stačí půl litr vody. V Sierra Nevadě jsme ale už tempo pití omezili a raději se věnovali tomuto technicky náročnému úseku a zasněženým vrcholkům. I tak jsme si ve Washingtonu, kde nám zpočátku pršelo a na konci chumelilo, neodpustili na posledních deset dní vzít přes 2 litry ginu. Musíme podotknout, že v cíli už nám zbylo jen na zvlažení rtů.

Cesta hrdinov SNP

O rok později jsme vyrazili do země borovičky, chápete správně, čekala na nás Cesta hrdinov SNP. 750 kilometrů jsme museli dát za tři týdny, ale nebyl to problém neřešitelný, a tak jsme na Devíně mohli slavit.

Kungsleden

Máme tu rok 2021 a my se pakujeme na samotný sever Švédska. Kungsleden je pro Skandinávce něco jako pro věřící Camino de Santiago. 450 kilometrů v pravé divočině člověka neprověří ani tak fyzicky nebo technicky, ale spíš psychicky. Krása tohoto treku na podzim je totiž silně návyková a nejeden cestoval si sem pro svoji dávku čas od času musí zajet. Myslím, že je to i náš případ, ve Skandinávii jsem (Martin) byl už po sedmé a věřím, že ne naposledy.

Madeira

Jarní restrikce dávají sbohem a je nejvyšší čas na první dobrodružství tohoto roku, trochu neplánovaný přechod Madeiry. Ten nám dává na zadek ve všech směrech, i tak nakonec zatneme zuby a po pár dnech stojíme opět na břehu Atlantiku.

Poznali jsme se v roce 2014 v rámci závodu Jesenická stovka, který jsem v té době pořádal. Stala se z nás nerozlučná dvojka a díky tomu slova jako ponorka vlastně vůbec neznáme. 

Mimo výše zmíněné dobrodrůža se snažíme cestovat v každé volné chvíli. Ať už to byl společný roadtrip po Norsku nebo žebříky Slovenského ráje. Nejvíc to ale milujeme v našich Jeseníkách, kde máme pevně zapuštěné kořeny. Člověk však musí mít trochu rozhled, jenom tak lze totiž kritizovat, jak to u nás stojí všechno za prd, a proto už v říjnu vyrážíme na naše další dobrodružství.

Jordan Trail - historie v novém kabátu

Jordan Trail je dálkový trek, chcete-li Thru-hike, který vede téměř přes celé Jordánsko a měří něco mezi 650-700 kilometry (záleží na tom, kolik toho naběháte po památkách). 

Konkrétně spojuje město Umm Qais na severu Jordánska nedaleko hranic Izraele a Sýrie s Rudým mořem na samotném jihu země. V roce 2015 vznikla asociace, která tuto cestu zastřešuje a snaží se jí postupně budovat, značit apod. Dokonce můžete vyrazit na organizovaný “zájezd”, kde máte plný support každý den a celou cestu absolvujete za cca 40 dní. Náš plán je okolo 26 dní.

Nejedná se ale o žádnou novinku jako takovou, o městu Petra nebo poušti Wadi Rum slyšel snad každý vášnivý cestovatel. Asociace se “pouze” snaží obnovovat pradávné stezky a propojit je do samotného celku. I tak některé méně turistické úseky budou tzv. na azimut. Nicméně existují dvě mobilní aplikace, které nabízejí podrobný popis trasy se všemi potřebnými informacemi a hlavně s navigací a mapovými podklady. Nečekaně se jedna jmenuje Jordan Trail a druhá, dnes již kultovní - FarOut (dříve Guthook), podle které jsme například prošli Pacific Crest Trail. Mimochodem v ní najdete i Stezku Českem. 

Pro nás však zůstává největší výzvou čas, který na trail budeme mít a hlavně nedostatek vody. I v průvodcích se z tohoto důvodu doporučuje jako ideální termín začátek jara, kdy je po zimě dostatek spodní vody. U podzimu je napsané “teoreticky možné”. 

Tak se nechte překvapit, třeba se nám to povede.

---

@dvanatahu  Foto: Martin Benc a Jakub Jonáš

---

Články psané rukou Martina a Kuby:

Když to nevyjde podle plánu

Tento článek nebude o dvou hrdinech, kteří slavnostně došli až k Rudému moři. Tento článek bude o prohře, ale zároveň i novém začátku, o kamarádství a o tom, že ne vždy jde vše podle plánu, ale je potřeba se z toho ponaučit. 

Expedice Mrož

Polární výpravy nás lákaly odjakživa, ale v -20C už výbavu neojebeš. Musíš mít nadupaný spacák, karimatku, ale i pořádnou bundu, boty atd. Naštěstí se nám díky spolupráci s Montane a Thermarest otevřely nové dveře a pořízení ryze zimních kousků už nehrálo tak velkou překážku. Podzimní Jordánsko nám slušně nakopalo zadek, a tak byl nejvyšší čas na nápravu. Do veder jsme se tentokrát ale už nehrnuli, naopak... přišla doba ledová a to pořádná. Teda... aspoň jsme v to doufali.

Dvanatahu

Martin Benc a Jakub Jonáš, "dvanatahu", kteří sami o sobě říkají, že jsou "dva moravští alkáči na cestě za věčnou slávou". Co mají za sebou? Dva kamarádi, jedno velké přátelství a nově ambasadoři značky Montane.